Případy pro harleyku 5

(Druhá generace)

Podivný případ

Kdyby Zdenda tušil, jak mu tento případ zamotá hlavu, asi by se otočil na podpatku a tu starou paní nechal dál bloudit ulicemi a marně číst jména na zvoncích. Ale Zdenda nebyl lhostejný a snažil se lidem pomáhat, zejména když na první pohled bylo zřejmé, jak je ona žena zoufalá a bezradná. „Nezlobte se, paní,“ velmi zdvořile jí nabídl pomoc, „nic mi do toho není, ale možná bych vám mohl nějak pomoci,“ a ženě se viditelně ulevilo. Zdenda byl v uniformě, tvářil se zúčastněně a ona byla vskutku nešťastná a s rozumem v koncích.

„To bych byla moc ráda, pane policisto, hledám tady svého syna. Týden už nepřišel domů, telefon má nedostupný a je mu teprve osmnáct. Slíbil, že se koncem minulého víkendu vrátí a jako by se po něm zem slehla,“ posmrkávala nešťastně paní. „Jel sem do města za nějakým kamarádem. Neřekl pořádně kam, prý má domek tady mezi těmi novými, a zřejmě nějak popletl i jméno, protože tady nikdo, kdo by se jmenoval Lyk Sifer, nebydlí.“ „Jak je to jméno? Lyk Sifer? To slyším prvně,“ kroutil hlavou Zdenda. „Víte co? Pojďte se mnou na služebnu a já se po něm podívám v evidenci,“ a paní, napůl upokojená ochotou policie, ráda šla. Měli to kousek.

Žádné takové nebo aspoň podobné jméno však v evidenci nebylo. „To nic neznamená,“ těšil ji Zdenda, „spousta lidí tady sice žije, ale nejsou hlášeni anebo to jméno je zkomolené či nějaká přezdívka. Víte co? Já s vámi sepíšu vše, co víte o něm a o synovi, a rozběhneme pátrání. Naše městečko není tak velké, aby se tady mohl schovat,“ a hned se do toho dal.

Ztracený mladík byl hodný hoch, jak ona paní vypověděla, se kterým nikdy nebyly žádné větší problémy. Vyrůstal s ní bez otce, který se zapomněl na nějaké služební cestě, a i když posílal peníze, u rodiny se neukazoval. Mladík Kája studoval s dobrým prospěchem a protože byl pěkný a hodný, u děvčat byl o něj zájem. On se ale chytl jakéhosi kamaráda s tím nezvyklým jménem a i když se dál choval dobře, nelajdal školu ani neexperimentoval s drogami, byl jaksi mimo. Paní matka tomu nerozuměla, ale zasahovat neměla proč a tak nechávala věcem volný průchod. Až těsně po svých osmnáctinách se rozhodl, že stráví víkend se svým přítelem. „Ale mami, vždyť už jsem plnoletý a mám svůj rozum,“ odbyl její námitky. „V neděli navečer mne máš doma, neboj se,“ a zmizel.

„Já se po tom muži přeptám a to by v tom byl čert, abychom ho nenašli,“ slíbil Zdenda a paní poslal domů. Upokojená ale byla jen zčásti. Zdenda měl jakési tušení či podezření, o kterém se před ní nechtěl šířit, protože si věděl rady a chtěl věc vyřídit potichu bez kalení vody. Stejně momentálně neměl do čeho píchnout a navíc byl zvědavý, tak se dal ihned do pátrání. Stačily mu dva telefonáty a byl doma. Ten chlapík Lyk, správně vlastně Luc, byl známá figura mezi zdejší gay komunitou, zase lépe řečeno BDSM, se kterou do té doby nebyly žádné problémy, protože na malém městě se drželi zpátky a své spády řešili v ústraní. Až doteď.

Zdenda zašel za tím člověkem, ale se zlou se potázal. „Já nedělám nic nezákonného a s policií se nehodlám bavit,“ nepustil ho Luc Cifer do dveří. „Jestli tady máte na návštěvě mladého Káju, měl byste ho upozornit, že se po něm shání jeho paní matka a je značně rozrušená. Ať jí brnkne,“ namítal Zdenda před přivřenými dveřmi. „Pokud je mi známo, Kája je plnoletý a záležitosti s jeho matkou jsou čistě jeho věc,“ nedal se Luc a zabouchl dveře. To Zdendu rozčílilo. Vždycky jej popudilo, když se k němu někdo choval nezdvořile, i když on vždy vystupoval maximálně slušně a ohleduplně a nikdy se neoháněl jménem zákona a ramenem spravedlnosti. Takhle jej to naučil jeho adoptivní táta Jarek, nyní už na penzi.

Tak se Zdenda sebral a zašel za svou ženou Květou, policejní psycholožkou a nyní šéfovou místního oddělení policie, kteroužto funkci převzala po Jarkovi. Každý si myslel, že šéfovat bude Zdenda, ale Květa byla průbojnější. Až tak průbojná, že to zvládla i doma a Zdenda se s funkcí své ženy nejen smířil, ale uvítal ji. Jeho ambice do kanceláře náčelníka oddělení nesahaly a papírování z duše nenáviděl. Sedli si spolu a věc probrali. „Měli bychom se Ciferovi podívat na zoubek,“ mínila Květa, „začíná se nám tady roztahovat a z městečka dělat BDSM hampejz. To, že se drží v mezích zákona ještě neznamená, že může ignorovat základní mezilidskou slušnost a ohleduplnost,“ a zařídila povolení k domovní prohlídce.

Tak na to Zdenda ještě s jedním pochůzkářem vlítl. Zamával Ciferovi před nosem papírem a začali mu obracet barák vzhůru nohama. S mimořádnou důkladností mu rozhazovali po zemi věci ze šuplíků a ze skříní. Příčinu vlastně neměli, sotva mohl Káju schovat do šuplete komody nebo do šatníku, ale chtěli mu dát za vyučenou a naučit jej zdvořilosti. Jak se dalo tušit, Kája nikde v domě nebyl, dokud neotevřeli jedny bytelné dveře ve sklepě. Za nimi byla jakási vězeňská cela zkombinovaná s mučírnou a Kája byl tam. Nahý, zbědovaný, spráskaný do modra a ruda a řetězem připoutaný k holé pryčně, na které zjevně spával zabalený do škrábavé deky. Tak ho do té deky zabalili a odvezli napřed do nemocnice a pak na oddělení. Luca tam odvezli rovněž, ale v klepetech, protože se vzpouzel. Mysleli si, že mají jasno, ale neměli. Věci byly jinak.

„My jsme nedělali nic nezákonného,“ vysvětloval Kája, stále nahý a zabalený v dece. přičemž nemohl pořádně sedět. „To všechno bylo dobrovolné, úplně všechno, i ten můj rozsekaný zadek. My jsme experimentovali a přitom zapomněli na čas. Zapomínali jsme i jíst a spát. Luc je dominant a já subík a sedli jsme si natolik, že pro nás přestal okolní svět existovat. Já chtěl zkusit, jakou rozkoš mi přinese bolest a oba nás to úplně pohltilo,“ a Květa jen kroutila hlavou nad tak vytrvalou a dlouhotrvající vášní. „Nemůžete nás trestat za něco, co úplně dobrovolně dělají dva dospělí lidé bez vlivu alkoholu, drog nebo i hypnózy.“

„Tak to se nezlobte, ale my jsme měli od vaší matky zcela jiné informace. Ta chuděra byla z vaší nepřítomnosti celá pryč a viděla vás už rozčtvrceného a zakopaného někde na zahradě. Měl byste jí zavolat a upokojit ji,“ a Květa mu přistrčila telefon. „Víte, až přijde bolest, co vám tělem svíjí, bráníte se ale nepomíjí, hodiny, dny, týdny míjí, nic se z ní nevyvíjí, jen vám život ubíjí,“ zabásnila si bez přípravy, z voleje Květa. „Ale je to vaše volba. Ale co se bolesti týká, věci se mají jinak.“

„Vy si na bolest jen hrajete, protože celou dobu ji máte pod kontrolou a můžete z ní kdykoliv vystoupit a zrušit ji. Ale nemocnice jsou plné lidí s vážnými chorobami nebo pooperačními stavy, kteří bolest musí snášet dlouhodobě a pomoci jim není vyjma oblbováků, tišících prostředků. Těm lidem bolest doslova deptá život. Vezměte si například kamínky v močových cestách nebo ve žlučníku. Proti jejich bolestem je váš rozsekaný zadek jen legrácka.“

„Já se za vaší matkou zastavím a vysvětlím jí vše, nač si zjevně netroufáte. Řeknu jí to ohleduplně a tak, aby se s tím smířila. Ale jen tak mimochodem, pokud chcete být subík do konce svého života, ožeňte se. Je to společensky přijatelnější dominance a submisivita než ten váš dnešní model. Vždyť se podívejte na nás. Já velím nejen svému manželovi, ale ještě dalším třem lidem a nikdo se nikdy nepohoršuje,“ dokončila školení Květa a Kája jenom kulil oči, ale chápal. „A co se vyplavování endorfinů týká, je mnoho dalších, prospěšnějších prostředků, jak toho dosáhnout. Třeba usilovným tréninkem v posilovně nebo pilnou prací na zahradě či v kuchyni.“

„Neměla byste svého syna odsuzovat, lamentovat a přesvědčovat jej, aby se dal na cestu pravou,“ řekla Květa později toho dne Kájově matce. „To by mohlo být kontraproduktivní. On je ještě v pubertě a to mladí pánové zhusta hledají své místo ve společnosti. To se neobejde bez škobrtání. Ale Kája je inteligentní a dobře vychovaný mladík a určitě brzy přestane sám od sebe experimentovat a zapojí se do proudu. To, co dělali, trestné sice v žádném případě není. ale kdyby začal s drogami či, alkoholem, hned za námi zajděte a my zasáhneme,“ a Kájova matka jí poněkud rozpačitě děkovala.

Panu Luc Ciferovi se pak dostalo přísného napomenutí a varování, aby příště více dbal na ohledy k rodičům svých právě zletilých přátel a vystříhal se drog a alkoholu. „I když nebudete dělat nic nezákonného, ruka zákona na vás tak či onak dopadne,“ pohrozil mu Zdenda. „O to se už tady postaráme a způsob a důvod se vždy najde,“ a Luc Ciferovi sklaplo. Po dvou nocích ve skutečné cele mu nebylo do skoku.

„Zmákli jsme to na výbornou,“ libovala si Květa večer doma a jakoby mimochodem přistála její ruka na Zdendově zadku, až to hlasitě plesklo. „Miluji tě, Květinko moje,“ otočil se k ní Zdenda od nádobí, „a respektuji tvé šéfování jak doma, tak v práci. Ale toto je už za čarou,“ rezolutně vymezil meze její dominance. Na vteřinku Květinou tváří problesklo zklamání, ale pak se naklonila a Zdendu políbila na znamení, že tyto hranice respektuje.

Žádný šéf a tím méně šéfová se ale nenechají ve svých právech dlouhodobě omezovat.

Ukázka z knížky